Zpět na seznam mp3
>> stáhnout <<
Extempore
Blues pavilonu č. 2
Stočený v klubíčku, tvý tělo pomlácený.
Na schodech studených, tvoje já bezejmenný.
Na schodech do pekla
do prvního patra pavilonu číslo dvě.
Čekání na slávu, nebo na pohlazení.
Čekání na jídlo, na srdce nasycení.
Na schodech do nebe
do prvního patra pavilonu číslo dvě.
Pavilon číslo dvě, ten ti tvý rány zhojí.
Nic nebude tak zlé, za dveřma život stojí.
Ten tě zas zlomí,
až opustíš pavilon číslo dvě.
Pět kroků ke stěně a pak pět zase zpátky.
Počítáš zasněně všední dny jako svátky,
daleko od lidí,
tady na pavilonu číslo dvě.
Nějak se nehodí tohle blues o blázinci,
do života lidí, co bloumaj po ulici
a vůbec netušej
existenci pavilonu číslo dvě.
Ale až pojedou, jednou tím známým autem,
pak taky pochopěj, jak je to se životem.
Život má mříže
v oknech pavilonu číslo dvě.
Injekční stříkačky jim řeknou cestu pravou.
Z hlavy jim vymažou - sny, který jenom
klamou
všechny sny končej
tady na pavilonu číslo dvě.
Pavilon číslo dvě ...
|